Duševní nemoc a (společenský) prostor / komunitní centrum psychosociální rehabilitace v Plzni

Centrum psychosociální rehabilitace je nízkoprahové zařízení. Místo přístupné všem. Bez rozlišování na zdravé a postižené, normální a blázny. Program je členěn na část pro nejširší veřejnost (kulturní akce, přednášky) a aktivity pro uzavřenější skupiny klientů. Pouze některé nabízené terapie jsou určeny výhradně nemocným (samotným zaměřením, či pouze časově a prostorově).

Koncept mého projektu úzce souvisel s otázkou začlenění této funkce (problematiky) do struktury (života) města. Jako ideální jsem zvolila místo v samotném původním historickém jádru Plzně. Několik nezastavěných parcel. opuštěná zahrada a neorganizované parkoviště. Místo na rozmezí, na okraji, přesto uvnitř. Snadno dostupné, přesto klidné. Umožňující bezprostřední kontakt, přesto poskytující potřebné soukromí.

Pro stavbu volím neudržovanou zahradu, nepravidelný městský pozemek. Dodržuji pevně stanovenou stavební čáru, která zůstává konstantou udržující v proměnlivosti stáří, architektonického stylu či výšky zástavby charakteristický rastr bloků městské památkové rezervace.
Parcelu podélně člením na dvě shodné části. Západní polovinu zastavuji, východní půlku ponechávám volnou. Pro divokou zahradu za zdí, v které však ponechávám průchod, možnou zkratku spojující protilehlé ulice.

Navrhuji kompaktní hmotu domu. Pevné stabilní místo ve struktuře města. Jasný blok, lehkým zalomením opisující zakřivení parcely. Uzavřenost stavby umožňující klid a soustředění. Plná stěna nepravidelně prolomena otvory, tvarem a velikostí odrážející charakter vnitřních prostorů. Pro každou místnost specifická atmosféra, míra kontaktu, různorodost výhledů.
Jasně a přehledně rozvržená dispozice usnadňující orientaci. Servis a komunikace shrnuté ke straně, shodně se opakující ve všech úrovních. Zbytek patra, proměnlivě členěn dle náplně pevnými příčkami či rozměrnými nábytkovými prvky. Rozmanité volné prostory i klidná zákoutí.