Activating Jižňák

Veřejný prostor na sídlišti má specifický charakter a skrývá v sobě z krajinářského hlediska velký nevyužitý potenciál. Množství nezastavěných a nezpevněných ploch ve spojení s poměrně vysokou hustotou osídlení jsou unikátní podmínky, které jinde ve městě nenajdeme. Cílem mé diplomové práce je na příkladu pražského Jižního Města najít způsob, jak tyto podmínky využít ke tvorbě sociálně i ekologicky udržitelného města. Jak proměnit sídliště k lepšímu jinak než skrze zahušťování zástavby.

Práce navazuje na některé, do reality nedotažené myšlenky původního návrhu z přelomu 60. a 70. let minulého století. Zejména jde o rozdělení území na čtvrti s aktivními centry, koncept bydlení v zeleni a místa pro pěší oddělená od automobilové dopravy. Zároveň projekt reaguje na aktuální problémy nečitelnosti a zanedbanosti veřejného prostoru sídlišť stanovením hierarchie užívání i míry údržby jednotlivých typů prostranství a aktivací díky novým funkcím. Energie, která je dnes na sídlišti roztroušená, se zkoncentruje do několika klíčových míst a zbytek nevyužitých travnatých ploch nahradí extenzivní louky, ovocné sady a pastviny pro ovce. Různorodé charaktery jsou ilustrovány na několika modelových prostranstvích.

Do detailu je řešen návrh Centrálního parku, který je určitým symbolem Jižního Města a spojujícím zeleným článkem mezi jednotlivými lokalitami. Jeho současná podoba dle mého názoru postrádá přidanou hodnotu, díky které by park obstál v konkurenci okolních lesoparků a dalších zelených ploch na sídlišti. Park získává novou identitu skrze příběh o české krajině, inspirovaný původním návrhem landartu od Magdaleny Jetelové a Jiřího Lasovského. Návrh zároveň přináší řadu nových funkcí, které z Central parku dělají kromě místa setkávání i klíčovou součást modrozelené infrastruktury.