DĚTSKÝ HOSPIC - KONVERZE USEDLOSTI CIBULKA

Diplomová práce se zabývá architekturou péče se zaměřením na péči o vážně nemocné děti. Analyzuje existující stavby tohoto typu a nastoluje otázku dětských hospiců. Návrhová část je věnována konverzi historické usedlosti Cibulka v pražských Košířích. Právě zde má totiž v dohledné době vzniknout jeden z prvních dětských hospiců u nás.

Dětský hospic, spojení, které budí ve společnosti hrůzu. Dětský hospic se ovšem oproti hospicům pro dospělé v mnohém liší. Není místem odcházení pro nevyléčitelné děti, dětské hospice poskytují péči dětem a také jejich rodinám od okamžiku diagnózy. Mají být bezpečným, přívětivým místem, kam přijíždí děti společně s jejich rodiči na týdenní pobyty. Potkávají se tak zde s dalšími rodinami, které potkal podobný osud. Toto je velmi důležitý psychologický aspekt. Blízkost nemocnice je důležitá, ale hospic by měl v mnohém být jejím opakem. Žádné formální recepce a přísné oddělení od vnějšího světa. Důležité je ponechat část hospice otevřený veřejnosti a rodiny neizolovat.

Usedlost Cibulka po mnoho let chátrala, což se na ní také podepsalo, ale místo si ponechalo nezaměnitelného genia loci, který nesmí být narušen. Návrh maximálně využívá stávající objekty usedlosti. Historické objekty jsou propojeny prosklenými krčky, které mají funkci zimních zahrad. Veškerý provoz pro děti je umístěn na jedno podlaží a je tak dodržena nutná bezbariérovost objektu. Lůžková část je umístěna v zámeckém křídle, pokoje jsou orientovány do soukromé zahrady. Kapacita je dle zahraničních vzorů omezena na 10 lůžek, čímž je udržena komunitní a rodinná atmosféra. Do stávajících, zrekonstruovaných prostor jsou vkládány nové objemy, které jsou jasně přiznány a zároveň materiálově sjednoceny. Tyto „dřevěné krabičky“ s prokreslujícími léty vytvářejí ornament, který se opakuje v různých prostorech usedlosti. Celým areálem je tak vedena sjednocující niť nových zásahů.