DO VODY, DO NAHA!

Diplomová práce vychází z fenoménu opuštěných lázeňských objektů, jejichž převažující charakteristikou je v současnosti chátrání a rozpad. Projekt řeší komplex Tuzovských lázní při městě Gelnica, konkrétně objekt lázeňského domu Pionier, nejzachovalejší stavbou celého areálu a objekt Praha, který je naopak ruinou. Návrh pracuje s rozpadem v různých fázích jako s legitimní výpovědí společenské situace, historii a rekontextualizuje chápání toho, co lázně znamenaly, znamenají a jaký je jejich význam dnes. Cílem projektu je vytvořit koncepci lázní reflektující historii a komunitní potenciál místa. Urbanistické řešení vychází z původní situace a pracuje s existujícími, ale dnes opuštěnými objekty. Projekt vrací opuštěnému areálu původní funkce ubytování a lázeňské rekreace. Návrh intervence v historickém území lázní reaguje na jejich minulost, ale i současný opuštěný stav přičemž bere do úvahy i mnoho dalších opuštěných a zašlých lázeňských objektů napříč celým Slovenskem. Havarijní stav lázeňského domu Praha v současné době představuje pro svoje okolí nebezpečí, ale zároveň areálu dodává nesmírnou atmosféru. Motiv ruiny, atmosféry historických fragmentů a jejich vztahu k současnosti se v architektuře a v architektonické tvorbě objevuje opakovaně, přičemž ruina sama je obvykle chápaná (paradoxně) jako architektonický konstrukt. A to ať už ve smyslu prvků kompozice romantické krajiny nebo Piranesiho rytin a fantastické archeologie Říma. V tomto smyslu návrh navazuje na historické příklady, kdy zřícenina figuruje v návrhu jako kulisa architektonizovaná do bezpečné podoby pro člověka. V čem se projekt od historických příkladů liší je, že opouští snahu ruinu zachovat a „zmrazit“ v čase, ale naopak akceleruje proces rozpadu. V konečném důsledku tak kulisou není ruina, ale samotný proces rozpadu.