OD VÝCHODU NA ZÁPAD: Vztahy, kolize a odchylky české a japonské kultury

Diplomová práce se věnuje koncepcím tvorby prostoru a prostorových elementů hluboko zakořeněným v japonských tradičních staveních, jak byly znovu objeveny a promyšleny zejména japonskými architekty 20. století – ti tyto koncepce nadále používali a oživovali ve své vlastní tvorbě. Text mapuje jejich pochopení japonské tradiční architektury. Dále na příkladu třech japonských tradičních prostorových „ikon“, čtyřech děl japonských architektů 20. století a třech děl českých architektů v různých fázích 20. století. Práce sonduje vztahy těchto dvou architektonických kultur v evropském kontextu.
Druhou část tvoří texty k architektonickému návrhu modelového, utopického bydlení. Celý návrh se řídí příběhem – scénářem.
Další dílčí část tento příběh interpretuje do časoprostorových gradientů a prvků. Modelové stavby jsou navrženy ve škále měřítek. Komponování jednotlivých scénářů a struktur respektuje pohyb po spirále, kde můžeme zároveň sledovat i cykličnost samotného života, který končí poslední terminální fází vymykající se gradientu měřítek – rakví. Rakev ale dokonale zachycuje hlavní proporcionální skladební jednotku celého návrhu – rohož tatami. Jednotlivé návrhy se inspirují studovanými jevy a elementy, texty a stavbami japonské a evropské architektury s jejich vzájemnými vztahy. Je také možná jejich následná aplikace do reálného prostředí.
Cílem této práce je nejprve studovat prostorové, časové, ale také světelné a barevné možnosti japonské tradiční a moderní architektury v kontextu s těmi evropskými, zejména českými. Dalším cílem bylo navrhnout modelový, utopický projekt bydlení s gradientem vrstvení prostorů, struktur, materiálů, průhledů a osvětlení na základě různých herních strategií a také maximy „FORM FOLLOWS FICTION“.