O_KRAJ_JINĚ

Posouvající se hranice města hovoří v neprospěch krajiny. Příměstská krajina na rozhraní mezi městem a volnou krajinou je cenným územím, jak pro obyvatele města, tak i z pohledu životního prostředí a ekologie. Je svébytným a křehkým územím, které při nedostatku koncepčního plánování, může nezvratně přijít o své kvality. Věnuji se specifickému problému na západním okraji Olomouce a přilehlému okolí — Neředínskému horizontu, bývalé cihelně, okolí fortu, letišti, zemědělské krajině. Jedná se o okraj města, kde se mísí různé charaktery zastavění a funkcí, různé druhy krajin s návazností na zemědělskou krajinu, kterou protíná dálniční obchvat města. Je to místo, které na sebe spontánně bere funkce, jenž nemají svoje místo ve městě, ale ani v krajině velkohektarových polí. Ačkoliv Olomouc nemá periferii v pravém slova smyslu, její prvky se v tomto území objevují a další mají následovat. Palčivým problémem je zde pro mě obava ze ztráty skutečného kontaktu s krajinou, který je zapříčiněn absencí vize Olomouce na její rozvoj. Paradoxně s touto ztrátou by utrpělo i samotné město, které by tak bylo svázáno dálničním obchvatem. Území příměstské krajiny se může brzy proměnit pod tlakem developerských a soukromých tlaků. Opakující se modely výstavby bez ohledu na kontext či hodnotu místa mohou zapříčinit nejenom ztrátu identity a významu, ale mohou vést i k jejímu zániku.
Cílem práce je vytvoření alternativního vývojového scénáře západního okraje Olomouce, který obsahuje počáteční principy pro vývoj území v měřítku krajiny i města. Práce vznikala v opozici k současné (ne)vizi výstavby a územnímu plánu. Polemika o krajině, která by se měla stát důležitou a zásadní otázkou při plánování města. Jak může krajina vstupovat do města a jaká je role krajiny na okraji města. Počátek znovunavázání rovnocenného vztahu mezi krajinou a městem. Mezi krajinou a člověkem.