REUSE HASIČSKÁ VÝZBROJNA

Diplomová práce se zabývá adaptabilní rekonstrukcí domu ze 70. let 20. století, konkrétně objektem skladu Hasičské výzbrojny v pražské Michli. Nejedná se o nijak zvláště zajímavou stavbu, nespadá do kategorie „perly socialistické architektury“. V konstrukci a fasádě zrcadlí vrchol dobové unifikace stavebnictví v ekonomice centrálního plánování – utilitu rastru, boletické panely, VSŽ plechy… Že se dožila dneška ve své téměř původní podobě, vděčí své relativně periferní lokalitě v Dolní Michli v sousedství dalších administrativních a výrobních hal. Proměny města nyní odhalily i tuto oázu periferie a naplánovaly její konverzi v rezidenční čtvrť. Dům Hasičské výzbrojny v ní hraje dominantní roli těžiště a vyžaduje po něm změnu chování (funkce). Umím si představit, jak se v této situaci přistupuje ke stavbě s tak jednoznačně konotační vizáží (bez sentimentu). A umím si také představit, jak by nejspíš vypadala nová náhrada (form follows finance).
Nezačínám v bodě nula. Dokáži ale oddělit kulturní asociaci od prostorové nebo estetické hodnoty?

Rekonstrukce přetváří stávající sklad, administrativní blok a garáže v jeden živý městský dům s byty, kancelářemi a obchody.
Obchodní parter do náměstí se prolíná se dvorem a slouží celé čtvrti. Kanceláře v prvním patře pro menší organizace a spolky zvyšují „dějovou diverzitu“. Vyšší patra patří bydlení. Část bytů v bezbariérovém standardu připadá na chráněné bydlení pro osoby s mentálním znevýhodněním. Část menších bytů může sloužit jako městské nájemní bydlení. Všechny provozy se příležitostně prolínají, například na dvoře, pobytových střechách nebo ve společném sále. Uvažuji, že celý soubor je spravován fiktivním profesionálním stavebním družstvem.

Mícháním starého a nového, funkcí, bytových typů, aktérů apod. lze dosáhnout násobně vyšší bohatosti vjemů a vztahů, což považuji za klíč k živému domu a městu.