Znovu prožít Radovesice. Vize pro Radovesickou výsypku

Radovesická výsypka. Z dolu Bílina na Mostecku bylo potřeba odtěžený materiál někam vysypat. Údolí kolem Radovesic se jevilo jako ideální místo. Miskovitý tvar ověnčený vulkanickými vrchy. Dnem protékal Lukavský potok a ústil v řece Bílině.
Výsypka leží na západě od města Bílina a patří mezi největší hnědouhelné výsypky v Evropě.
Dnešní stav je již více méně „zahojením“ technické podoby. Původnímu účelu přestala sloužit v roce 2003 a od roku 1986 až do současnosti zde probíhají technické rekultivace. Georeliéf, jak ho známe dnes byl vytvořen člověkem. Nová krajina, která nenavazuje na kulturně historický kontext, nenavazuje na okolní hydrologický režim, neřeší sociální témata kromě prostupnosti. Je místem bez smyslu pro lidi z okolí, bez většího estetického vhledu.
První část této práce „Vizionářsky“ si klade za cíl prozkoumat možnosti, jak by šla rekultivace pojmout jiným způsobem s větším důrazem na zmiňované kulturně – historické souvislosti, větší ponechání území přírodním procesům, s důrazem na resocializaci území pro místní obyvatele.
Řešen je tedy georeliéf, aby zde mohl téct odvedený původní tok, krajinná tkáň ponechaná k řízené sukcesi s plochami pro lesní i luční společenstva, prostupnost územím a sociální stránka v podobě míst k zastavení, ovocných sadů na místě bývalých vesnic, mateřskou školku, záchrannou stanici, pietní místo kostela, divadlo pod širým nebem, stanový tábor či dvě vesničky.
Druhá část práce „A co teď“ se zabývá dnešním stavem již takřka hotové rekultivace. Zde je řešena sociální stránka místa. Prostor je poměrně dobře prostupný, ale chybí v něm hlavní trasy, místa zastavení. Kromě zastávek na místě bývalých obcí, budou na hlavní trase další místa doplněná o posezení, informační panely a umění. Dále bude prostor obohacen o záchrannou stanici pro divoká zvířata, boudu pro přespání či rozhlednu. Louky budou sloužit zejména jako pastviny.