BYDLENÍ VRŠOVICKÁ

Bytová krize je už s současnosti velkým tématem ve společnosti a to nejen z důvodu kapacit, ale i neregulovaného trhu s prodávanými byty. Víme, že do budoucna potřebujeme zahustit slepá místa na mapě Prahy, jako je právě pozemek u Vršovické. Kolik je ale dnešní společnost ochotna přijmout na úkor vlastního pohodlí a soukromí? Chybí širší společenský koncensus o kolektivním používání města. Možná nemusí každý vlastnit auto, když se po městě dá pohodlně pohybovat tramvají. Není ani nutnost sedět za plotem na svých 5 čtverečních metrech zahrady, když se celý dům shodne na společném používání vnitrobloku. Výstavba městských bytů je v neporovnatelně nižší než v případě soukromého kapitálu a i to málo, co se postaví je založeno na nízkém prostorovém standardu drobných garsoniér nebo bytů 2+kk. Ne každý učitel nebo hasič mající nárok na městský byt je samotář, kterému stačí k životu čtyři zdi. Z těchto důvodů bylo mojí snahou nabídnout velký počet nových bytů v držení města a zároveň najít takový standard bytu, který i na menší podlahové ploše dokáže ubytovat početnější rodinu.
Celkový návrh je rovněž silně ovlivněn rozhodnutím zachovat na pozemku funkci školky, která je dnes umístěna do třech pavilonů, postavených jako provizorní zařízení pro potřeby přilehlé školy. Cílem bylo navrhnout strukturu tak, aby provoz školky a budoucího obytného domu dokázal fungovat společně na jednom pozemku. Budova školky se přimyká ke „slepé“ fasádě sportovní haly a staví se tak do ideální pozice s jižní orientací. Bytový dům ve tvaru písmene E se otáčí hlavní fasádou do Vršovické ulice a zabírá celou délku bloku. Hmota z Vršovické je pak protažena třemi stejnými křídly směrem k Botiči. Mezi nimi vznikají dva vnitrobloky vyplněné zelení a společnými klubovnami. Středem pozemku prochází veřejná pěší promenáda navazující na Sámovu ulici, zakončená dominantou v podobě 13 podlažní věže.