Duševní stezka krajinou Krkonoš

Krajina je pro nás samozřejmým prostorem, ve kterém se můžeme volně pohybovat, vnímat ji. Ovšem vzrůstající pohodlnost nás jako člověka limituje v kvalitě zážitku. Navštívíme hlavní atrakce, kterými už ale v hlavních rolích krajina není. Rychle zažít, odškrtnout ze seznamu. Krajina jako spotřební zboží. Krkonoše jako spotřební zboží. Krkonoše jako produkt. Z krajiny jsme již dávno odešli - když se však do ní dnes vracíme, vnímáme ji jinak.

S odkazem na minulost nechávám člověka projít téměř celou krkonošskou krajinu. Nechávám ho splynout se zaniklými místy - boudami s různými osudy této člověkem ovlivněné krajiny. Důležitá je návaznost na krajinu a její historii, přenést pocit, lásku, klid, které není samozřejmostí. Cílem je vnímat krajinu jako v minulosti, užívat si bytí v ní, brát ji jako duševní blaho.

Chci stoupat na vrcholky nebo naopak pomyslně padat níž, držet se linie nebo se ztrácet, zůstat namístě nebo rychle spěchat.

Práce se zabývá novým typem turistické trasy, značením a trávením času v krajině, kterou využívám k očistě duševního zdraví.