Loděnice Braník

Strok, to je moje místo. Udávám tempo posádce na veslici. Dnes máme první trénink po zimě. Podplouváme Barrandovský most a já už vidím naši loděnici. Její podélná hmota umístěna paralelně s Vltavou ve mně vždy evokuje dojem lodi: betonový sokl s kulatými okénky jako trup, lehká konstrukce a ochozy jako paluba a táhla nad střechou jako lanoví plachet. Přijíždíme k zálivu, „parkujeme“ u mola a vytahujeme veslici z vody. Rolovací vrata loděnice jsou otevřená a my ukládáme veslici na stojan. Při vstupu na schodiště si všimnu, že kajakáři ještě neskončili, protože mají prázdné stojany. Vycházím nahoru po schodech do šaten. Mokré oblečení věším do sušárny a převlékám se. Dnes ještě posilovna! Cestou si prohlížím poháry ze závodů. Snad tu jednou bude i můj. S novým elánem vstupuji do naší posilovny s galerií. Při posilování máme krásné výhledy na barrandovské skály na protějším břehu, ostatně jako ze všech dalších místností. Když je hezké počasí, tak si nářadí vytáhneme ven na terasu. Po dvou hodinách si můžeme dopřát zasloužený relax v sauně a masérně, teplou sprchu a pak už rychle nahoru po schodech do jídelny. Dnes jsem si vytáhla židli na balkón. Po večeři jdeme společně do klubovny, kde u stolu probíráme zítřejší trénink. Konečně čas pro sebe! Někdo se přesouvá do chill koutku v klubovně, někdo jde na balkón pozorovat dění na řece a někdo jde spát. Já mám dnes jiný program. Sbíhám po schodech do druhého patra, mávám paní na vrátnici a rozhlížím se. Támhle jsou! Po ocelovém schodišti vychází teta s bratrancem, kteří se přišli podívat na naši loděnici. Projdeme se po ochozu a zastavíme u kavárny. Na baru si objednáme kávu a Kuba samozřejmě Braníka. Začíná pršet, a tak vystupujeme po zakřiveném schodišti na galerii kavárny a usedáme ke stolečku. Po příjemném rozhovoru jdeme průchodem, kde se loučíme a já se vracím zpět do klubovny, kde si před spaním ještě něco zahrajeme.