Bydlení Libeň

Hledám způsob bydlení na rozhraní dvou struktur. Pevné, omítkové, racionálně blokové Libně a rozvolněné, živelné a svébytné kolonie Na Hájku. Zdá se mi necitlivé hledat univerzální odpověď. Kladu si otázku, jaký by byl přirozený vývoj struktury, která by zde vznikla, jakou by měla formu. Mým cílem je vytvořit čitelné a pochopitelné prostředí – obytný soubor, který bude integrovaný do celkové struktury území.

Chci bydlení intenzivní a v důsledku udržitelné – ekologicky, ekonomicky i sociálně. Pokud ale nemá být město krátkých vzdáleností pouze frází, musí se tady taky pracovat. Nebo opravovat, nebo vyrábět, nebo možná ještě víc bydlet. Ve zrychlující se společnosti jsou zásadní adaptabilita. Proto kromě tradičních forem bydlení navrhuji variabilní formy, které se budou v budoucnu umět přizpůsobit – dvoupodlažní obytné ateliéry a polyfunkční mixed-use objekt.

Navržený urbanismus nevytváří nové veřejné ani poloveřejné prostory a snaží se o jasné vymezení z hlediska vlastnictví a využívání. Dvory jsou charakterem (polo)soukromé zahrady, aby se „městskost“ odehrávala v ulicích, které budou noví residenti saturovat.

Severní pozemek řeším očekávatelně – dokončením bloku. Jeho nevýhodu z hlediska osluněnosti řeším nízkou zástavbou v Pivovarnické ulici, která dává slunci prostor proniknout do dvora a zároveň diferencuje měřítko.

Fascinuje mě moment, kdy divoký charakter kolonie naráží do Pivovarnické ulice. Nechtěl jsem zde vytvořit hráz a masu kopce zadržet. Na úpatí zeleného kopce plného stromů, domů, chatiček a zahrad umisťuji solitérní domy, mezi kterými Hájek plynule „dojede“ až do Libně. Důležitým motivem byly průhledy, ohleduplnost k obyvatelům kolonie, oslunění dvorů. Ty jsou polosoukromé a mají charakter zahrady. Se záhonem pro každý byt a komunitním zázemím. Ve výrazu domů jsem pak hledal rovnováhu mezi libeňskou pevností a chatičkovou křehkostí.