Veletržní palác 3.0

Práce se zabývá vztahem architektury a vystavování. Zaměřuje se na Národní galerii v Praze, Veletržní palác a jeho transformaci.

Na základě studia historie, neuskutečněných plánů a analýz současného stavu stavby se snažím poskytnout perspektivu dalšího vývoje. Poukazuji na možnosti přidání nových vrstev za pomoci citlivého dialogu s vrstvami předchozími. Řeším otázky významu a postavení muzea ve společnosti. Analyzuji současné tendence muzeí, které porovnávám s Veletržním palácem.

V praktické části vytvářím adekvátní předprostor muzeu a překlápím funkční dělení Veletržního paláce. Návrh dělí funkce po jednotlivých křídlech místo dosavadního dělení po patrech. Tím dochází k oživení pater různorodým využitím a zpřístupněním celého domu. Velká dvorana se mění v tranzitní vstupní halu, poskytující výhled přes celou šíři bloku. Horizontální otevření ihned konfrontuje návštěvníka a vtahuje ho do světa umění a života instituce.

Veletržní palác je naplněn životem. Nové rozvržení kombinuje svět muzea s tím každodenním. Podélná patra jsou doplněna novými sály, které fungují jako protiváha a dodávají muzeu důstojné prostory s vysokými stropy bez toho, aniž by se zásadně narušila struktura domu. Každý ze sálu má jinou atmosféru, rozměry a typ osvětlení. Díky věži, která návštěvníka provází až na přístupnou střechu paláce, se muzeum posouvá do horních pater. Ocelová struktura odkazuje na minulost velké dvorany pro vystavování těžké techniky.

Muzeum je obaleno jinými funkcemi. Studovny, workshopy a ateliéry se prolínají s muzeem a aktivují dříve zaslepenou fasádu v patrech nižších. Instituce se vymaňuje ze škatulky ojedinělého zážitku a stává se obývaným prostorem.