Škola - komunita - město

Veřejné základní školy jsou dnes často vnímány jako nefunkční model vzdělávacích institucí. Rostoucí počet obyvatel v Praze a s tím spojený nedostatek kapacit školních budov zvyšuje naléhavost otázky: „Jak má vypadat škola budoucnosti?“
Teoretická část práce se zaměřuje na analýzu příčin současné situace, zhodnocení aktuálního stavu a úvahy o možném vývoji. Vedle současných řešení klade důraz na otázky, které zatím nejsou dostatečně diskutovány. Hledáním odpovědí na zásadní otázky např. o školní výstavbě, současným tendencím ve vzdělávání, ekologii a zejména roli školy v městské struktuře, participaci a místní komunitě nalézám odpověď v modelu sdílené komunitní školy.
Taková škola by se stala srdcem místní komunity a měla by fungovat pro všechny po celý den. Svým polopropustným charakterem a spojením dalších funkcí by se měla vyhnout své izolovanosti a monofunkčnosti tak, aby podporovala aktivní život ve školách a jejich okolí, celoživotní vzdělávání a budování místní komunity.
Praktická část práce se soustředí na návrh komunitní školy v areálu bývalé Pragy na Praze 9, kde má vzniknout nová městská čtvrť. Navrhuji školu umístit k hale 11, která je jedním z posledních objektů areálu.
Rozdělení haly vytváří spojení z ulice Kolbenova a parku. Je zároveň hlavním společným prostorem pro konání různých akcí od divadla až po trhy. Odtud jsou přístupné jednotlivé funkce jako kavárna, galerie, multifunkční sál, tělocvična, dílny a ateliéry, jídelna, knihovna a škola. Tento princip se snaží o co největší sdílenost prostorů s veřejností s maximálním zachování bezpečí školy. V dopoledních hodinách slouží prostory převážně škole, v odpoledních jsou využívány pro různé aktivity, kroužky, kurzy a akce.
Deset principů komunitní školy, které vycházejí z teoretické části a jsou uplatněny v návrhu, se snaží předat dál vizi, kterou mohou využít zřizovatelé, ředitelé i uživatelé škol.