České kulturní centrum a konzulát v Taipei

Při navrhování státní reprezentační architektury v zahraničí se nabízejí dva možné přístupy: vnést do cizí země svůj domovský styl, anebo se cizí zemi přizpůsobit. Ve své diplomní práci se snažím jít třetí cestou a vytvořit současný novotvar, který odráží české hodnoty a je přitom plně integrovaný do urbanistické struktury Taipeie.

Rád bych, aby můj dům působil dojmem otevřenosti a aktivně vybízel k utužování vzájemných vztahů. Aby svým výrazem přitahoval pozornost kolemjdoucích, aniž by byl přitom arogantní vůči svému okolí. Aby do svého prostředí vstoupil sebevědomě, ale zároveň s pokorou.

V projektu se snažím pracovat s klimatickými možnostmi Taipeie. Při navrhování v evropském kontextu je třeba budovu tepelně izolovat; v důsledku toho dochází k odtržení fasády od nosné konstrukce. Místní podmínky mi však umožňují odlišný přístup; nosný systém umisťuji ven, na povrch. Interiér je naopak ustoupený hlouběji dovnitř, kde je krytý před ostrým slunečním svitem.

Můj projekt se odklání od utilitárního „forma následuje funkci“. Stejně jako funkce je pro mě důležitý i symbolický význam architektury. Věřím, že právě u takové stavby, jakou by byl Český dům v Taipei, hraje reprezentace zásadní roli. Forma domu vychází z rondokubismu a snaží se volně navázat na národní tradici lidového ornamentu.

Nosná konstrukce přejímá symbolický význam fasády. Ta je komponována jako bohatě vyšívaný vzor. Tvarované stěny z probarveného betonu jsou na místě prefabrikovány za pomoci jednoduchého modulárního bednění a následně jsou osazeny na stropní desky. Mnou navržené řešení je přes svoji netypovost a tvarovou složitost snadno realizovatelné i v podmínkách Taipeie.